K zamyšlení

9. září 2011 v 22:35 | Hančí
Mám o rok mladší sestru a jako malé jsme se dovedly pěkně pohádat, ba dokonce i porvát. Když to dospělo do fáze, že bylo třeba zásahu "rozhodčího" zvenčí - tedy jednoho z rodičů (máti většinou již byla vytočená nad míru) - vzala jsem ségru za ruku a se slovy "pojď Dano" jsme hrdě a téměř v láskyplném objetí odkráčely do pokojíku.
V mateřince jsem naflákala Heleně, při vyšetřování jsem uvedla jako důvod, že vytahovala na Danu jazyk.
Později jsem věděla, že kdyby se se mnou a manželem něco stalo, sestra by si vzala moje děti a vychovala je jak vlastní.
Naše sestřenice je jedináček a teta jí neustále zdůrazňovala výhody tohoto stavu. My jsme se praly o kočárek a teta pronesla: "Vidíš Evo, ty se nemusíš s nikým dělit". Myslím, že by se ráda dělila, a to nejen o radosti, ale také o starosti.
Mnohdy právě s přibývajícím věkem, kdy nás již opustí rodiče, sourozenec je nám nejbližší, představuje naše dětství, naše vzpomínky i oporu.
Kamarádka nemohla mít (ze zdravotních důvodů) více než jedno dítě. Říká: "Nejvíce mne mrzí, že až zemře druhý z nás, bude Sonička stát nad jeho hrobem sama". Myslím si, že v té jediné větě je obsažena celá hloubka sourozeneckého vztahu.
K dnešnímu zamyšlení, myslím, stačí takový krátký článeček, byť by se k tématu sourozenci dalo psát z mnoha úhlů pohledu.
Pokud máte sourozence, mějte se rádi, pokud máte více dětí, veďte je k sourozenecké lásce a úctě.
Pokud jste sami - nemusíte se dělit :-)
Pěkný večer Hančí
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sever-rat Sever-rat | E-mail | Web | 9. září 2011 v 22:56 | Reagovat

Je pravda, že tento článek vede opravdu k zamyšlení...

2 Kroketa Kroketa | Web | 9. září 2011 v 23:01 | Reagovat

moc pěkný a ten vtipný konec :D

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 16. září 2011 v 14:13 | Reagovat

Moje řeč. Přesně tak jsem chtěla pojmout svůj příspěvek do Sourozenců, ale nějak mi to nepálilo. Všechno, ale úplně všechno zde, podepisuju. Krásně píšeš, budu sem chodit čerpat energii. A možná jí sem i někdy trochu ukápnout, jsem teď šťastná, že se mi začíná dařit dávat obrázek na blog. Měj se a užívejte se se sourozenci a bratranci a sestřenkami...

4 Jituna Jituna | E-mail | 30. září 2011 v 20:52 | Reagovat

Náhodou jsem narazila na tvůj blog a dost mě nazdvihl tvůj konec v článku o sourozencích. Zapoměla jsi, že mi jedináčkové jsme si nemohli vybrat nic jiného, než být sami. To co píšeš je sice pravda, ale ty za to, že máš sestru taky nemůžeš, tak nemoralizuj. To je jako kdybys paní, co nemůže mít děti, řekla, že si teda může víc užívat ...

5 Jituna Jituna | E-mail | 3. října 2011 v 21:27 | Reagovat

Musím opravit mi na my,a snad jen dodat,že to ten ironický konec opravdu nemůžu strávit.

6 Hančí Hančí | Web | 8. října 2011 v 22:40 | Reagovat

Moje zamyšlení určitě nemoralizuje a nikoho by nemělo urážet. Konec je myšlen velmi pozitivně a má zbavit jedináčky komplexu z jedináčkovství, protože i tento stav má své jisté výhody. Každá mince má dvě strany. Mrzí mne, že Ti tak leží v žaludku, ale pokus se myslet pozitivně, přečti si to znovu a třeba Tě zasáhne paprsek lásky, který jsem tímto vyslala všem čtenářům mého blogu. (Hrubky nemusíš opravovat - beru to jako překlepy.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama