Červenec 2011

Úkol pro třeťáčky

28. července 2011 v 23:40 | Hančí
Jednou povídala paní učitelka ve třetí klučičí třídě základní školy: "Milí žáci, reklama na zboží či služby je velmi důležitá, podle toho jak nás zaujme, jak se nám vryje do paměti, jak na nás zapůsobí,......, si pak vybíráme zboží. Dnes takovou reklamu zkusíme vytvořit sami - zkusíme krátkou básničku, která se bude rýmovat."
Úkol byl zadán (možná jinými slovy, ale v duchu výše popsaného) a níže pak výsledek - zdůrazňuji, že šlo o třeťáky a stalo se před 12 roky - jejich tvorba:
"Nad rákosem letí kos, v zobáčku má Primeros"
"Primeros, to je značka, ta ti ptáčka nepomačká"
Možná to nebyla tvorba původní, možná se jim vryla do paměti nějaká reklama. Já se i po tolika letech, při vzpomínce na třídní schůzku, usmívám "pod vousy" - byly to dobré reklamní slogany Mrkající
Když Ti zmatek v hlavě tančí, zajdi na blog Hančí

Nezvykle neslušně

11. července 2011 v 22:54 | Hančí |  pro všechny
Již několikrát jsem vzpomínala na moju stařenku. Byla to prostá, ale velmi sečtělá, moudrá a pracovitá žena. Měla jsem na ní ráda i její humor. No a co mne napadlo na první dobrou, když jsem si přečetla téma týdne "Duchové"?
Vzpomněla jsem si na stařenku a musela jsem se začít usmívat - vybavila se mi její otázka pokládaná v mírně choulostivé situaci: "Kdopak tu pustil ducha z břucha?"
A děda na to odpověděl: "Je to lepši než dať doktorovi pětikačku".
Přeji všem každý den s úsměvem Hančí

Anonymita a má druhá tvář

4. července 2011 v 22:41 | Hančí |  pro všechny
Ano, to je ono - anonymita - to je to, co nám každému z nás umožňuje poodhalit naši druhou tvář.
Od narození jsme vtěsnáváni do nějakých norem, do nějakých mantinelů, jsou do nás vkládána určitá očekávání a my chceme tato očekávání splnit, chceme tím splnit sny svých rodičů, sny své - své???
Ano, nežijeme v nějakém vakuu, nežijeme bez vlivu okolí, bez vlivu společenství, které ctí určité hodnoty, ve kterém platí určité zákkony a dodržují se určité normy. A neexistuje na světě společenství, které by bylo zcela volné.
Myslím si, že je to dobře. Kdyby člověk měl žít zcela bez pravidel, uznávaných zásad, norem, ... a tím vlastně bez cílů - co by to byl za život? Ale přece, někde v nás hloubá "Co kdyby?". A právě to nám umožňuje poodkrýt anonymita. V takovém malém a neškodném provedení je to právě internet a třeba právě BLOG.
Zde můžu poodhalit svou druhou tvář. Zde mohu otevřít svou duši, poodhalit své slabiny, vyslovit svá tajná přání, podělit se o své osobní štěstí. To ovšem nemůžu v reálném světě, kde se ode mne očekává, abych si vždy věděla rady, abych vždy znala řešení, abych byla oporou, abych dovedla poradit, povzbudit, abych pochopila,.... a při tom se usmívala.
Vyslechnu spoustu lidských příběhů, přesto, že nejsem psycholog. Lidi se mi svěřují, aniž bych je k tomu vyzvala - všude, ve vlaku, v kanceláři (zákazníci, dodavatelé, uchazeči o práci,...) - dovedu je vyslechnout i poradit - beru, že je to jakési mé poslání. Sama se nikomu nesvěřuji. Nikomu totiž nedůvěřuji, že by mé tajemství si nechal jen pro sebe - je to těžké, ale 100% věřím jen sama sobě.
Tak to je ta má druhá tvář - nechápejte to, co jsem napsala jako stížnost, je to má volba a já jsem šťastná. Vy pouze máte nyní to privilegium nahlédnout na mou druhou tvář - a to je oprabvdu vzácná příležitost.
Mějte krásné sny - vaše Hančí :-)