Iluze náhody

5. března 2011 v 23:39 | Hančí |  pro všechny
Jednou ráno jsem se probudila ve sněhově bílých nadýchaných krajkových saténových peřinách a při pohledu do zrcadla jsem vrněla nadšením. Usmívala se na mne nalíčená a vkusně učesaná kráska.
V prostorné ložnici byla spousta čerstvě řezaných květin, rovněž tak v obýváku a jídelně. V lodičkách na vysokém podpadku a přesně padnoucím kostýmku jsem usedla v jídelně k prostřenému stolu a mou náladu pokazila zpráva od mého miláčka - odešel.
Celá rozrušená jsem vyběhla na ulici a čistě náhodou jsem narazila do krásného urostlého chlapa v perfektně padnoucím obleku. Omluvil se mi, nabídl mi pomoc, ale neměla jsem na něj náladu. Přesto naše krátké setkání nezůstalo zapomenuto - celý den jsem pak myslela na jeho hluboké a tajemné oči. Náhodou mn sestřenice pozvala na odpolední čaj do jejich zámecké zahrady, moc se mi nechtělo, mrzel mne odchod miláčka, ale ona mne tak přemlouvala, že jsem pozvání přijala.
Hned při přivítání mi představila dalšího hosta, jejího švagra, který vlastní několik ropných vrtů a zrovna ho náhodou opustila žena. oči se mi rozzářily - náhodou to byl ON, se kterým jsem se ráno "ťukla", to byl ON na jehož oči nemohu zapomenout!
Tak jsme na sebe zamilovaně koukali, upíjeli čaj ze zlatého serivsu... přeskočila jiskra a já věděla, že se nebudu probouzet sama a že se mohu těšit na víkend v Dubaji a příští v Paříži, pak někde pod šálkem kávy objevím diamantový zásnubní prsten,.... protože "život je jen náhoda"

Takové iluze v nás vytvářejí romantické filmy. Iluze o stylu života, který je pro většinu nedostupný, iluze o šťastných náhodách, které vše řeší za nás, bez našeho přičinšní.
Bojím se, že pro některé je tato iluze tak silná, že napřed ztratí svým přičiněním to co měli a až pak ztratí iluze o životě, soužití, vztazích a šťastných náhodách.

Ve skutečnosti jsem se probudila v krepovém povlečení (abych nemusela žehlit), na hlavě vrabčí hnízdo, oči zalepené, koukla na zarosltého dědulu, co chrápal vedle mne, otevřel oči a povídá "dobré ráno pusinko, Tobě to sluší" - a myslel to vážně - po nezbytné hygieně jsem uvařila oběma kafe, přečetli jsem si noviny, posnídali jogurt; on šel pracovat kolem domu, zvířátek a stříhat stromky a já jsem prala, vařila, uklízela,... večer si lehl u televize a pochrupával, já jsem si četla, - sem tam jsem mlaskla, popíjeli jsme červené a dívali se na film - tak to je ta naše běžná sobotní romantika po 32 letech. Myslím, že to byl pěkný den.
Hodně pěkných obyčejných společných chvil vám přeje Hančí
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Omonka Omonka | 6. března 2011 v 4:47 | Reagovat

bože, to je úžasný článek. Četla jsem ho asi pětkrát, a to se mi stává zřídka kdy.
Není to však přeci jenom pěkný, po 32 letech popíjet červené a dívat se na film? Já si myslím, že to je opravdová pohodička a krása života. :)

2 Kerria Kerria | Web | 7. března 2011 v 10:40 | Reagovat

Pěkný článek. Přála bych si, aby to u nás po 32 letech manželství vypadalo podobně idylicky.

3 simka simka | Web | 11. března 2011 v 10:29 | Reagovat

Velmi zajímavý a hezký článek. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama