Únor 2011

Objev roku

26. února 2011 v 23:29 | Hančí |  pro všechny
Tak vám mi to připadá, jakoby sex byl nějaká novinka, kterou jsme teprve objevili a je nutné s ní seznamovat širokou veřejnost, nejlépe od kojeneckého věku až po seniorský. Abychom věděli "jak na to", učíme se o tom ve škole, přednášky nám dělá sexkoučka a v televizi běží lekce po celý den na všech kanálech. Zapnu TV a buď je tam postelová scéna plná vzdechů a nebo musím dát pod televizi kýbl, protože teče krev a padají hlavy.
Já vám nevím, jak je vůbec možné, že lidstvo nevyhynulo, když nebylo v sexu vzděláno? Jakpak oni věděli "jak na to"? Že by to snad bylo tím, že neměli televizi ani rádio a tak se sexu věnovali přímo prakticky? No a opakování je matka moudrosti,...
A jak tak běží v odpoledním vysílacím čase reklama na hračky, jogurty, vložky, prášky na prostatu,... a střídají to sexuální scény, děti, mládež, dospělí,... ztrácí hranici intimity. Není to škoda? Nejsme tím o něco ochuzováni? Nehledáme problémy tam kde nejsou?
Myslím si, že sex by měl být intimní záležitostí těch, kdo ho provouzují, ať jsou jakéhokoli pohlaví či počtu - je to pouze záležitost zúčastněných.
Já osobně zastávám názor, že sex je vyvrcholením vztahu - protože co víc chceme druhému dát? Nemyslím si, že je to fyzická potřeba na úrovni jídla či pití - takže s kýmkoliv, kdekoliv,.. jen ať jsem uspokojena.
Víte, před chvílí jsem se vrátila z oslavy 55. výročí sňatku mých rodičů. Jsem tím silně ovlivněna, protože právě v jejich věku si člověk uvědomuje hodnotu vztahu. V tom společném soužití určitě sex hraje významnou a nezastupitelnou roli, ale důležitější je vzájemná úcta a láska. Pak se ve stáří mohou držet za ruce a starat se navzájem o sebe. Mít se rádi a sexovat když jsme mladí, krásní a zdraví - to jde samo, to není žádná věda. Ale vážit si jeden druhého, pomáhat si, usmívat se na sebe když jsme staří, hluší, chromí, a v sexu to taky nejde,... to je ta píseň života, kterou složit těžké je.
Krásné dny ve vzájemné úctě vám přeje Hančí

Pozitivní rasismus

18. února 2011 v 22:26 | Hančí |  aktualitka
Asi většina z vás ví, že jsem si termín "Pozitivní rasismus" nevymyslela, že je to oficiální pojmenování přístupu k romské menšině. Jejich děti dostanou ubytování na internátě (přesto, že bydlí ve stejném městě) včetně stravy - zdarma, dále sešity, učebnice - zdarma...

A tak se zamýšlím - co nám to přináší? Neprohlubuje tento nerovný přístup k "bílým" pocit nespravedlnosti? Je tento systém motivující? Proč se mám snažit pracovat, když všechno dostanu grátis? Nemusím se ohlížet na počet dětí, když stát mi na ně přispívá - a tak se může stát, že z menšiny bude většina!

Jako největší problém vidím ovšem nezaměstnanost, a to bez rozdílu barvy pleti. Jak naložit s tolika volným časem? Věnovat se koníčkům vyžaduje finance a ty nezaměstnaný nemá. Rychle ztrácí pracovní návyky, volný čas vyplňuje v lepším případě flákáním, v horším pácháním drobných přečinů (polní lup, chuligánství,...). Dochází ke změně osobnosti,... Co s tím - myslím, že na tom by se mělo pracovat - a to je "jo sakra" oříšek.

Pěkný večer Hančí



Nesmysl???

11. února 2011 v 23:03 | Hančí |  pro všechny
Je nesmysl přemýšlet nad smyslem života?
Kolem nás je spousta života a asi nikdo nezpochybňuje, že tento život má smysl. Díky rostlinám může vše kolem dýchat, díky rostlinám, živočichům, houbám, ... máme co jíst, díky životu ve vodě je voda pitná, ... Navzájem jsou tyto životy propojeny v jeden perfektně fungující celek, který je v rovnováze a výpadek kteréhokoli článku jej ohrožuje, i když jeho regenerace a přizpůsobivost je ohromující.

Jedním z článků jsme my lidé - je to smysl života, je to pro nás příležitost, výzva, ale i povinnost a zodpovědnost. Je otázka, jak dalece jsme schopni se tohoto úkolu ujímat.
Dalo by se přemýšlet nad mnoha aspekty našeho počínání a bytí.
Podívejme se, jak se chováme k přírodě, která je naším domovem a obživou - ničíme si zdroje pitné vody, drancujeme zdroje nerostných surovin, zahrabáváme nerozložitelné odpadky, ... Představme si, že máme nějaké zvířátko v kleci a to si načůrá do vodičky, podupe krmení, rozhází podestýlku, ...
Co si o něm pomyslíme? Jak se od něj lidstvo liší?

Život každého jedince - tedy každého z nás - má určitě smysl. Možná není ani nutné nad tím moc přemýšlet a žít život tak, aby jsme nikomu neublížili a cítili se šťastni (dodržovat desatero).

Přeji nám, aby jsme si dovedli vážit nejen vlastního života, ale životů všech.
S úctou Hančí