Moja stařénka

10. prosince 2010 v 21:17 | Hančí |  pro všechny
Když se tak nad sebou zamyslím, musím říct, že se nechovám ani podle žádného vzoru, ani podle žádného vzorce. Chovám se, dle mého rozumu a dle mého mínění, čestně a nikdy jsem nikomu vědomě neublížila. Ba mnoha lidem jsem pomohla, ani to neví a já za to vděk nečekám. Uznávám, že pro mnoho lidí jsou některé mé kroky nepochopitelné, protože neuznávám za nutné je vysvětlovat (já vím proč to tak dělám) a vím, že stejně riziko špatného rozhodnutí nesu jen já sama.
Zdá se vám, že to smrdí samochválou? Nenechte se zmást. Je to spíše postesknutí.
Myslím si, že mám dar či schopnost domýšlet věci v souvislostech a trošku i předvídat. Mamka vždycky říkala, že jdu hlavou proti zdi, a že když mám plán, tak kdyby ona ležela na zemi mrtvá, tak ji překročím a jdu za svým  cílem. Vystudovala jsem VŠ v oboru, který mi rodiče vrozmlouvali, vdala jsem se proti jejich vůli,...., ale co jsem chtěla, toho jsem dosáhla. Myslím si, že jsem velmi empatická, ale dovedu říct i velmi nepříjemnou pravdu přímo do očí.

Mohu mít vůbec nějaký vzor? Ano a možná se budete divit. Mým velkým vzorem jsou dvě úplně prosté ženy. Má stařénka, která se narodila v roce 1911 v chudé rodině, vdala se za sedláka, měla tři děti, po kolektivizaci pracovala za almužnu v družstvě. Druhá žena byla maminka mého manžela narozená 1920, měla tři syny. Obě tyto ženy měly pouze základní vzdělání, ale tolika moudrosti, lásky, upřímnosti a pokory, že na ně kolikrát vzpomenu a často mne navštěvují i ve snech. Nikdy jsem u nich neslyšela "já", to vždy bylo až na místě posledním. Obdivovala jsem na nich vztah a postoj ke snachám (manželkám synů) - vždy stály na straně snach, na každé situaci dovedly najít to, co stmelovalo rodinu. Obdivovala jsem, jaké byly hospodyně, jak dovedly z mála vykouzlit sváteční oběd, jak dovedly udržovat rodinné zvyky a teplo rodinného krbu. Věděly si v každé situaci rady, rozdávaly úsměvy a optimismus. Ráda na ně vzpomínám a často si říkám, jak by to asi udělaly ony ....

Pro odlehčení - čeština je neskutečně krásná a bohatá - buďme na ni hrdi!- a tak také můj vzor je dvě hladce a dvě obratce - dovedu to, nemusím nad tím moc přemýšlet, dobře to pruží,...

Hezkou noc, úsměv, pohodu všem Hančí
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 edithhola edithhola | E-mail | Web | 10. prosince 2010 v 23:56 | Reagovat

To je krásné. Mám daleko do Tvých vzorů. Laskavé ženy obdivuji!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama