Jméno po příteli

13. listopadu 2010 v 23:47 | Hančí |  aktualitka
Téma přátelé mne natolik zaujalo, že vyjímečně píši druhý příspěvek.
Fenoménem dnešní doby jsou jakési pseudorodiny, kdy přítel žije s přítelkyní a mimo podivného rodinného žití včetně často odděleného hospodaření mají také spolu děti. Pak tyto děti nesou jméno přítele tedy otce a matka se jmenuje jinak - proč ne, proč by mělo mít dítě jasno?
Pak se přítel vymění a další dítě se jmenuje zase po jiném příteli,...
Nechápu, proč se ty děti nejmenují po mámě? Proč si dívky, ženy tak málo váží samy sebe, že nechtějí, aby se jejich děti jmenovaly stejně jako ony?
Manželství je přece něco jiného - po morální, společenské i právní stránce - než přátelství.

Možná jsem staromódní, ale jsem zastánce tradičních vztahů. Přátelé jsou přátelé, ale manželé jsou základ rodiny.
Myslím, že po 31 letech manželství to mohu posoudit. Manželovi rodiče spolu prožili 54 let, a to do manželství vstupovali po 3měsíční známosti. Maminka byla ročník 20 a tím unikla totálnímu nasazení v 2. světové válce. Moji rodiče jsou spolu také již 54 let a to jak se tatínek stará o maminku je záviděníhodné. Všechna tři manželství prošla mnohými zkouškami a možná kdyby jsme byli jen přátelé, dávno by tyto svazky neexistovaly. Myslím, že žádný z nás toho nelituje a jsme šťastni, že se máme.
Krásnou noc Hančí
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Malkiel Malkiel | Web | 14. listopadu 2010 v 0:38 | Reagovat

Také jsem si všiml tohoto trendu. Znám řadu takových lidí, někteří jsou spolu již řadu let a mají spolu třeba tři děti, ale stále jsou pouze přítel a přítelkyně. Já si osobně myslím, že za tím stojí určitá zbabělost těch lidí k něčemu se zavazovat. A do jisté míry i určitá vychytralost a nechávání si otevřených zadních vrátek. Oni ti lidé vlastně ani nejsou moc přesvědčeni, že ten druhý je ten pravý až do konce života. Jako kdyby to měl být jen nějaký vztah na zkoušku kdyby to náhodou vyšlo, když zrovna není po ruce nikdo lepší. Ono se taky z takového vztahu přítel-přítelkyně snadno odchází. Žádný rozvod, žádné soudy o majetek, žádné starosti, žádná zodpovědnost. Navíc je též smutnou pravdou, že velice prudce klesá kvalita mužského pokolení a proto není divu, že ženy mnohdy vezmou zavděk jakýmkoliv slušnějším mužem, který je ochoten s nimi žít ve vztahu a mít s nimi dítě.

2 Evík Evík | Web | 14. listopadu 2010 v 8:29 | Reagovat

hezký blog :-)

3 Kerria Kerria | Web | 14. listopadu 2010 v 18:20 | Reagovat

Souhlasím, s tebou i Malkielem.
Soužití na psí knížku bych nazvala nedospělým vztahem.

4 edithhola edithhola | E-mail | Web | 14. listopadu 2010 v 22:52 | Reagovat

Souhlasím spíše s tím, že ta žena si sebe neváží, když to tak dlouhodobě nechává být a nezmění to, ani když jsou děti. Vychytralost v tom nevidím. A to že bude rozchod snažší než rozvod taky ne. Když by se případně rozváděla, bude to sice systémový proces, ale na druhou stranu ji systém nenechá na holičkách a líp s ní zachází než s neprovdanou. Když ji přítel odejde ze dne na den, tak  ... nechci ani domýšlet, jak se postará o děti a bydlení ... Nebo je to jiný druh žen než já.

5 Malkiel Malkiel | Web | 23. listopadu 2010 v 13:01 | Reagovat

[4]: Já jsem tím měl na mysli především vychytralost mužů. On jim takový vztah totiž vyhovuje. Mají všechno, co jim vztah může poskytnout, tak proč by se ještě navíc k něčemu zavazovali. A je v tom též jakási slabost žen, že k tomu ty muže nedovedou dotlačit.

6 Hančí Hančí | E-mail | Web | 24. listopadu 2010 v 22:28 | Reagovat

[5]: Já v tom cítím i ztrátu hrdosti mužů na to, že mají závazek o který se dovedou za každých okolností postarat. Řekla bych, že muži dobrovolně opouštějí vůdcovské pozice.

7 kubakocab kubakocab | Web | 27. listopadu 2010 v 10:34 | Reagovat

moc moc moc pěkné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama