Říjen 2010

Srazit podpadky, ohnout hřbet ....

25. října 2010 v 18:18 | Hančí |  pro všechny
Tak se zamýšlím, proč si nedovedeme hájit své tradice, proč se vzdáváme toho, co je nám přirozené, co se dědí z generace na generaci, má svůj důvod, smysl, naplňuje náš život, vnáží nám do života klid a jistoty.
Proč přebíráme svátky, které jsme v minulosti neslavili a naše vlastní potlačujeme?
Proč přebíráme jejich symboly a naše potlačujeme?
Co je pevnějšího než rodinné tradice, které se dědí z generace na generaci? Co nám dává větší jistotu, že náš život má smysl, že jsme se zde neocitli náhodou, že patříme do nějakého společenství, které tu je, bylo před námi a bude po nás, než rodinné tradice?
Nevzpomínám si, že by moje prababička, babička nebo máti slavily Halloween!
Vím, jak moji předkové vzpomínali na zesnulé, "slavily Dušičky", vyprávěli nám o blízkých, jejich neobyčejné příběhy z obyčejného života.
Vím, jak pekli na poli brambory a pouštěli papírové draky, stejně jako já a mé děti.
Vím, jak dělali z kaštanů, žaludů, listí a dýní podzimní výzdobu a ozdoby, stejně jako já a mé děti.
Vím, jak zapalovali pravou svíčku v lampionu, stejně jako já a mé děti.
Vím, že se těšili na Ježíška, stejně jako já a mé děti.
Cítíte tu kontinuitu?
Cítíte smysl života?
Cítíte tu zodpovědnost k nějakému společenství, na kterém nám záleží?
Cítíte jistotu a bezpečí?
Moja stařenka měla v kuchyni výšivku s textem:
"Nehledej štěstí v cizině, najdeš je doma v rodině"


Fant-asi

18. října 2010 v 21:54 | Hančí |  pro všechny
Myslím, že zde žáček se hrubky dopustil,
možná že hodně pil
a že o fant-asy připraven byl,
jenom aby se nám nespustil!

Harmonické místo

16. října 2010 v 22:54 | Hančí
Dnes jsem byla na hřbitově upravit hrob manželových rodičů. Přesto, že jsem již napsala jeden příspěvek na téma  týdne hřbitov, rozhodla jsem se napsat ještě jeden.
Je to zvláštní, ale na hřbitově cítím klid, vyrovnanost a mám radost, když hrob upravujem s manželem i synem. Je v tom jakási symbolika. Říkám vždycky manželovi, aby rodičům řekl, jak se má dobře, aby věděli, že "Spadl jak šiška do másla".
A máme také nějaké veselé příběhy. Tchán se za komančů držel zásady: "Kdo nekrade, okrádá svou rodinu" a večer říkával: "Dnes se mi bude dobře spát, ukradl jsem .... (nějakou maličkost)", A tak jsem jednou chodila po hřbitově a vydloubávala na hrobech trvalky, abych doplnila naši výzdobu. A manžel povídá: "To dnes bude mít táta radost, dnes se mu bude dobře spát".
Jako dítě školou povinné jsem milovala svátek dušiček. Chodily jsme se sestrou a sestřenicí na hřbitov a roznášely jsme světlo. To spočívalo v tom, že z hrobu, kde se mnoho svítilo, jsme nějaké svíčky přenesly na hrob, kde se nesvítilo. A strašně ráda jsem si lila roztavený vosk do dlaně (to mi zůstalo). Je to příjemné, vzrušující a  odlité tvary jsou zajímavé, možná z nich lze číst i budoucnost :-). Rády na to vzpomínáme.
Ještě jeden zvyk dodržujeme. Na Štědrý den, před večeří, jdeme s manželem a syny (i s ženatým) na hřbitov rozsvítit manželovým rodičům a všem prarodičům a známým. Potkáme se tam s živými příbuznými a známými, popřejeme si pěkné svátky, hodně zdraví a lásky. Je to již takový příjemný rituál - patří k sváteční náladě, patří k životu.
Přeji všem krásný podzimní den Hančí

Zrůdnost

16. října 2010 v 22:26 | Hančí |  aktualitka
S husí kůží sleduji pátrání po malé Aničce. Samozřejmě doufám, tak jako většina národa, že se najde živá a zdravá,... ale, bohužel, životní zkušenosti vystrkují růžky a našeptávají mi různé jiné scénáře.
Navrhuji všechny, co ublíží dětem, mučit v přímém přenosu až do totálního konce. Jen to zabrání dalšímu příkoří na dětech. Společnost je NEMOCNÁ, pokud nedovede ochránit ani svoje děti. Je ji potřeba léčit, je potřeba znovu nastolit morálku, určit pravidla chování a vyžadovat jejich dodržování!
A jak už říkala naše stařenka "Ryba smrdí od hlavy".


Bartošová na Óčku

13. října 2010 v 22:12 | Hančí |  aktualitka
Tak jsem se koukla na video a potvrdilo se mi, že na různých oslavových večírcích by se nemělo natáčet. Já to nesnáším.
Přítomní jsou v určité náladě a rozpoložení, vnímají pak vystoupení druhých zcela normálně a navíc je to ten okamžik, nic si nikdo nepřehrává a neanalyzuje. Všichni se většinou dobře baví a bavičem bývají nadšeni. A je jedno jestli je to večírek celebrit nebo nás obyčejných lidí.
Uvědomuji si, že ty tak zvané celebrity jsou obyčejní lidé jako my, většina z nich nedosahuje ani takových pracovních úspěchů jako my, ale svou práci vykonávají "na očích". Ono asi sledovat soustružníka nebo pekaře či záznam z porady vysílat v rádiu by asi moc diváků a posluchačů nepřilákalo. A tak se celebritou stává ten, kdo je na očích - já jim to přeji, ale nechme je volně dýchat.
Je až zarážející kolik těchto "veřejných" osob má problémy psychické či z alkoholem a léky. A o jejich soukromém  životě ani nemluvě - někdy je to až nechutné.
Jako nebezpečné se mi však jeví, že se tímto chováním nastavuje jakási celospolečenská norma a pak národ krmený bulvárem má pocit, že je zcela normální: chlastat, drogovat, střídat partnery, plodit nemanželské děti, vydělávat desetitisíce za pár hodin,...
Závěr: myslím si, že se Yveta Bartošová nijak neztrapnila, trapný je pouze ten, kdo pořídil záznam.



Hřbitov (ne)vážně

13. října 2010 v 21:53 | Hančí |  pro všechny
Hřbitov je místo, kde jsme si všichni rovni. Stejně jak všichni přicházíme na svět nahatí, tak pak už je fuk zda na hřbitově ležíme v luxusních šatech  či obyčejných hadrech.
Hřbitov je místo, kde vládne vyrovnaný klid, mrtví již mezi sebou nesoutěží a živí se snaží jejich spánek nerušit.
Hřbitov je místo opředené mnoha legendami, tajuplností a zvláštním kouzlem.
Hřbitov je místo, které v nás budí respekt, nikdo z nás tam nechce ležet, ale každého z nás přitahuje - někdy si chceme popovídat s našimi blízkými, ale někdy jen tak pro to své tajuplné kouzlo.

Moje vzpomínka
jako malé dítě jsem chtěla každou neděli jít na hřbitov. Rodiče mé přání nerespektovali a odbývali mne argumentem, že tam nikoho nemáme. Přišli jsme k otcovým rodičům a já povídám: "Babičko umři už, já chci chodit na hřbitov a my tam nikoho nemáme".

Určitě znáte různá hesla, která se psávala na stěny suchých WC, jedno na odlehčení tématu:
"Nejenom v hrobě, ale i zde uleví se Tobě".

Pokud jste se usmáli, tak je to fajn - hezkou noc, krásný den Hančí


Podzim :-)

8. října 2010 v 23:30 | Hančí |  pro všechny
Paleta teplých barev se rozprostřela do přírody
Odletěli tažní ptáčci a s nimi naše vlaštovičky
Draci z papíru se usmívají na nás z nebe
Zatopíme v kamnech a zahřejeme sebe
I buchta a čaj se slivovicí voní jak od babičky
Můžeme každý přispět k tomu, aby svět byl plný pohody.