Září 2010

Závislost - jak na ni

19. září 2010 v 12:28 | Hančí
Jak se zbavit závislosti

Možná vás můj názor překvapí, možná s ním nebudete souhlasit, ale také možná vám pomůže. Píši na základě své zkušenosti a svého poznání.

Upozornění: v případech kdy by nastaly zdravotní komplikace nutno odvykat pod dozorem lékaře!

Tisíckrát si říkáme "přestanu kouřit, mlsat, pít,...", jsme plni odhodlání, pár hodin, někdy i dnů vydržíme a pak v tom jedeme znovu, protože "tak jsi mne rozčílil, že jsem si zapálila, mlsala, dala frťana,..." prostě vždy existuje objektivní důvod, který nám brání v našich dobrých úmyslech :-)
My moc dobře víme, že je to jen výmluva, ale nechceme to slyšet. Pak doporučuji ani nezačínat, zbytečně nás to stresuje a navíc každý neúspěšný pokus nás utvrzuje v tom, že to nemá smysl.

Klidně si závislujme, a při tom trošku přemýšlejme - nikdo nám nepomůže, je to na nás a pro nás!!!
Hledejme si silný motiv, který nás donutí k chtění přestat a hlavně vydržet. Takový motiv, který je dlouhodobý a při pomyšlení na něj zaženeme chuť na cigaretu, mls či frťana,... A dlouho zvažujme rozhodnutí - tak dlouho, až si budeme jisti, že opravdu to chceme, že ten "náš motiv" nás pronásleduje jen při pomyšlení "hřešit". To je pak ten správný čas a konec musí být hned - ne pozvolna snižovat dávku.

Příklad vhodného motivu:
Zůstává za mnou stopa smradu po cigaretách místo příjemné vůně!
Když podám někomu ruku, tak mu pak páchne.
Promluvím-li okolí otáčí hlavu - aby se jim nezvedl žaludek z pachu, který táhne z mých úst.
Jak přiblbě vypadám, když mám popito.
A to jsou rozumy, co ze mne vypadnou po pár skleničkách.
Jak se dá přede mne bomboša (brambůrky), jím jeden kousek za druhým, to je odporné.
Jím jak kdybych byla odpadkový koš - zbytky po dětech, poslední sušenka, kolečko salámu,...

Držím palce. Hančí


Cesta za snem

18. září 2010 v 22:32 | Hančí |  pro všechny
Někdy všední den
uplyne lehce jako krásný sen.
Kdyby všechny dny takové byly
asi by jsme se unudili.
Život by jsme neprožili,
ale jen prosnili.

Proto nechť každý má svůj sen
co splnit by si chtěl.
Cesta k němu přes překážky vede,
ale nás nic z ní nesvede!
Jednoho dne se naplní náš sen
a každý vysnit nový by si měl.

Upřímně vám všem přeji,
aby jste život protkán spoustou snů měli.
Život ovšem není sen
žijte naplno každý den.

Ze srdce vaše Hančí

Poprvé a naposledy

8. září 2010 v 21:43 | Hančí |  pro všechny
Každý den, každá minuta ba i každá vteřina je zde poprvé a také naposledy. Je to jedinečný dílek našeho života, je jen náš a nikdo ho nemůže zažít a prožít stejně. A je také neopakovatelný, jeho poprvé = jeho premiéra je současně jeho derniéra.
Užívejme si každý okamžik, který je nám dáno žít, važme si ho, neplýtvejme náš čas hádkami, rozčilováním, hledáním překážek,.. nevíme, co nás čeká v příští vteřině.
Chovejme se k druhým tak, abychom se nemuseli omlouvat - možná již k omluvě nebude příležitost.
Zanechávejme za sebou stopu vůně, příjemné atmosféry. Lidé si nebudou pamatovat co jsme moudrého řekli, ale jak jim v naší přítomnosti bylo, jak se cítili, jestli byli obdarováni úsměvem a porozuměním.
Jestli máte nyní někoho na blízku, jen tak ho pohlaďte, budete překvapeni jak ho to potěší. Naučili jsme se hladit zvířátka a na odrostlé děti, partnery či staré rodiče zapomínáme - oni na to čekají, ale zdá se jim nevhodné o pohlazení si říct. Udělejte to teď poprvé a pak co nejčastěji.
Jestli Tě lehce, právě nyní, ovanul vánek, tak dorazilo k Tobě pohlazení a úsměv ode mne Hančí