Rodič - advokát

11. června 2010 v 10:25 | Hančí
K napsání tohoto článečku o jedné z důležitých rolí rodičů mne inspiroval příspěvek mé oblíbené blogařky Kerria http://kerria.blog.cz/1006/souboj-maminek

Já se domnívám, že rodič má povinnost se dítěte zastat, bránit ho - být jeho advokát, vždy a všude. Pokud možno s objektivním nadhledem, ale uznávám, že to vždy nejde.
Domnívám se, že dítě musí mít své jistoty, musí vědět, že někdo hájí jeho práva.

Docela "obdivuji" maminky, které nechají ubližovat svému miláčkovi v nerovnoprávném boji - jiné zbraně, jiná váhová kategorie, jiné stádium vývoje,... (jedná se i o různé slovní napadání a urážení) je to počátek šikany pod dohledem a se schválením rodičů! A to je špatně! Pak to přeroste určitou mez a máme z toho celospolečenský téměř neřešitelný problém.

Dítě, které je šikanováno si myslí, že to tak má být - máma se dívala, když mne tloukli a kousali na pískovišti a nic neříkala...
Dítě, které šikanuje si myslí, že to se může - máme se dívala a byla hrdá, že vítězím...

Ale pozor, nebezpečí nehrozí jen od dětí. Mnoho dospělých hřeší na to, že dítěti se nevěří - je to přece ještě dítě! Víte, jak je to pro ty naše potomky ponižující? A troufám si říct, že mnohdy jsou nositelé zla mezi učiteli, trenéry, vedoucími kroužků,... mezi dospělými, kterým dítě důvěřuje a měli by být jeho vzorem. Mezi lidmi, kteří ukazují model chování dětem. Ty pak se domnívají, že k tomuto jedinci si mohou dovolit to, co učitel, trenér, vedoucí kroužku,... Zde pak nesmí selhat rodič!!!
Pokud nevěříte svému dítěti - ptejte se sami sebe proč? Proč si myslíte, že má důvod vám lhát? Proč věříte tomu dospělému, co je na "druhé" straně? Znáte ho lépe než své vlastní dítě? Pokud ano - stala se někde chyba a je ji potřeba řešit!

Přeji nám i našim dětem, aby v nás měli opravdové zázemí - ony nám to ve stáří oplatí.





 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 edithhola edithhola | E-mail | Web | 6. srpna 2010 v 22:39 | Reagovat

Váš článek mě úplně dostal. Tohle téma jsem s prvním synem řešila dnes a denně. Na každém pískovišti a v kavárnách si maminky seděly a jen ja pobíhala kolem toho svého, aby ho zase někdo netloukl, neštípal, nemlátil hračkami... Hrozné. Skoda že jsem o blogu nevěděla dřív, vypsala bych se z toho. Jednou jsem už toho měla tak dost, že jsem místo na ty matky a jejich "hajzlíky" křičela na svého syna, tak už se proboha bran! Silene. Prestali jsem pak na cas kamkoliv chodit, nez jsem si to v sobe zpracovala. S druhym synem uz je to lepsi. Napadani nepritahuje. Nebo nevim, cim to bylo. Ale dodnes se bojim, zda ten starsi nebude obet. Ale ucitelky v MS rikaji, ze si svuj prostor vybojovat umi. Tak tomu musim verit a nebat se. Hezky vecer. Edith

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama