Leden 2010

Devastující vliv informací II.

24. ledna 2010 v 0:04 | Hančí |  aktualitka
Tak prý končí krize?! Jenom jesli to není stejné, jako když začala. Neustále jsme byli ujišťováni, že nás se to netýká (malý český zázrak) a ono se to týkalo sakramentsky.
Dnes můžeme být zase v klidu, nejhorší je prý za náma - zase malý český zázrak! Ale pozor, nejhorší nás teprve čeká! Upozorňuji, že nás obyčejné lidi, zaměstnance a malé živnostníky či malé podnikatele čekají velmi krušné doby. Přesto, že jsem optimista, vím, že přijde další propouštění, další zdražování nezbytného, další zadlužování zadlužených, další exekuce, bezdomovci, rodiny kde nejčastějším jídlem bude polévka s chlebem (a nemám na mysli hovězí vývar).
Proč to píši? Kdyby aspoň někomu z vás to pomohlo nenaletět na příslib končící krize a lepších zítřků, mé zamyšlení mělo smysl a splnilo účel.
Buďte opatrní a kalkulujte své výdaje s rezervou, při úvaze o úvěru počítejte s tím, že můžete přijít o práci, že můžete onemocnět, že se budou zvyšovat daně, že se budou zvyšovat náklady na základní potřeby.
Víte život není o počtu "harmárek" a značkového oblečení, život je o pohodě, lásce, vnitřní kráse, vzájemné úctě, slušnosti a porozumění.




Devastující vliv informací I.

23. ledna 2010 v 23:41 | Hančí |  aktualitka
Tak si otevřu net a čtu, že devítiletý chlapec spáchal sebevraždu. Stáhlo se mi hrdlo, rozbušilo srdce, je to tragédie, neštěstí, hrůza,.... ale stalo se někde daaaleko v Americe, kdoví, jak informace jsou zkreslené a zítra to uslyším v každých třeba i jen minutových zprávách..... Jak si s tím má mozek poradit? Jaké ponaučení si z této zprávy máme vzít pro výchovu našich dětí? Jakou chybu udělali jeho rodiče?
Mám pocit, že tyto zprávy pro nás nepodstatné svou hlubokou lidskou tragédií vyčerpávají naši energii a vytváří zkreslený náhled na obyčejný život, který většina z nás žije.
A mezi tím naše děti hledí na přihlouplé filmy, ve kterých je po celý den sex a násilí (myslím, že je TV dostávají zadarmo a ještě snad i s bonusem, protože jinak by nemohly běžet snad na všech programech), .... Možná si řekneme, je to naše chyba!
A tak se zamýšlím, jak obyčejný český rodič, vystresovaný strachem o práci, vystresovaný stále se zvyšujícími náklady na holý život, které ani nemůže ovlivnit (no, může snížit spotřebu vody nebo elektřiny a oni pak navýší cenu tak, aby si zase přišli na své miliardové zisky), vystresovaný spoustou nekvalitních, povrchních a matoucích informací a stále bičovaný obviněními, že všichni rodiče jsou tyrani, že porušují práva svých dětí, dokonce snad sbírají informace o jejich prospěchu,... jak má v sobě vše překonat a v pohodě hrát rodinné stolní hry, číst si nahlas pohádky, vyprávět si o tom co se stalo ve třídě, v domě, ve vesnici,... ale pozor! - pěkného, veselého, optimistického.
Každému, kdo nakoukne na tento článek posílám pohlazení a hřejivý úsměv.

Systém kvality

17. ledna 2010 v 23:49 | Hančí |  pro všechny
Budování systému kvality (ISO) jsem přítomna ve strojírenské firmě již od roku 1994. Myslela jsem si, že mne již nemůže v této oblasti celkem nic překvapit. Když jsem se dovídala, že i školy a nemocnice dostávají certifikáty, jen jsem se radovala, že nám to přinese zkvalitnění služeb. Ó, jak jsem naivní!
Minulý týden jsem měla možnost tak trošku poznat obojí.
Nemocnice - na www stránkách se dočtete o špičkovém vybavení, prohlédnete si fotky a životopisy celého personálu, dozvíte se řadu pozitivních informací, škálu úspěchů, skoro Vás mrzí, že tam nemůžete ležet... Pak se dostanete na oddělení, kde polovina pacientů je po operaci a je závislá na pomoci personálu. Panu doktorovi se musíte legitimovat, aby Vám mohl podat informace o Vaší stařence (co kdyby se o ni zajímal bulvár nebo mafie), pak koukne do záznamů a ani neví o kom mluví. Setřičky neustále něco zapisují a přepisují a tu slyšíte "Sestři mísu!!!" "Vydržte!" Za patnáct minut nakoukne do pokoje: "Ještě chvilku!". No na chvilce již nezáleží - ono je to již celkem jedno. Hlavně to zase všechno zapsat správně do všech kolonek. Nevím jak se tam zapíše Systém byl dodržen, ale důstojnost člověka byla pošlapána - nebo vlastně pos.ána?
Myslím, že to netěší ani doktory ani sestřičky, ale doba to žádá. Ano souhlasím s pořádkem, řádem, systémem, ale kde se nám ztratil zdravý rozum?
Školy - měla jsem možnost seznámit se z vnitroškolní agendou jedné SŠ a zírala jsem. Papírová válka. Vedení školy, metodická rada, oborové skupiny, analýzy, sebehodnocení, ŠVP, hospitace.,.. a co vím jak se všechny ty papíry jmenují, všechno stále kolem dokola, nikdo to ani nemůže pořádně číst, všem se vše kopíruje nebo pošle v elektronické podobě (oni si to pak všechno vytisknou, protože hledět do počítače a listovat v dokumentech není nic příjemného)... Kdy učí? Kdy vychovávají? Ale mé dítě má již 18, já ho živím i šatím, poskytuji mu střechu nad hlavou, platím i tu školu, koníčky, kulturu,... a je mi pendrek po tom jak se učí, na takovou informaci nemám nárok ani když se budu legitimovat.
Jsem z toho jelen.



Den narození NEDĚLE

10. ledna 2010 v 22:49 | Hančí |  pro všechny
Slyšela jsem, že den narození předurčuje jaký bude náš život. Tak já jsem se narodila v neděli na Tři krále - v neděli prý se rodí šťastní lidé a když je to ještě pojištěno významným dnem, tak to je super :-))

Šťasten je každý podle toho, jak velké nároky má na štěstí. Jak si dovede vážit úplně obyčejných věcí, jestli je považuje za samozřejmost nebo dar, jak si dovede vážit každého setkání, jak dovede dávat radost, naději, lásku,... druhým, ale i sám sobě. Jak dovede rozdávat upřímné úsměvy, jak dovede povzbudit v těžké chvíli a pomoci najít třeba jen malinkaté světélko naděje.

Přečteš-li si toto malé zamyšlení, napiš mi, který den je Tvůj a jak to u Tebe funguje.


Zbraň hromadného ničení

9. ledna 2010 v 23:21 | Hančí |  aktualitka
VODA - otočíme kohoutkem a teče nám pitná voda. Včera, dnes, zítra, kdykoli - je to samozřejmost. Nevím, zda si jí dostatečně vážíme, zda s ní hospodaříme tak, jak si zaslouží. Ale dnešní zamyšlení je nad tím, jak se lehce může stát zbraní.

Voda jako zbraň poprvé
Jednou kolem 11 večer syn si umyl ruce a přišlo mu, že voda jaksi páchne. Napustili jsme do sklenice, očichali a skutečně páchla - jenže čím? Chlor to nebyl. Vzhledově byla krásně čirá. My jsme byli opatrní a ráno jsme již vařili čaj z lahvové - ovšem naše opatrnost nebyla důsledná. Myli jsme se vodou z kohoutku. Až na druhý den v 11 hod místní rozhlas hlásil, že voda není vhodná ani k vaření. Většina rodin toto hlášení ani nazaznamenala. Naštěstí voda páchla, ale nebyla zdraví nebezpečná (snad).

Uvědomila jsem si, že jsme odkázáni na důvěryhodnost dodavatele vody. Pokud se tam něco dostane, jsme všichni ohroženi. Zastaví-li se voda, pořád je jí v potrubí dost na to, aby vykonala své. A jak dát rychle vědět, že se voda nesmí používat? To asi ani nejde.

Voda jako zbraň podruhé
Stačí na několik dnů zastavit vodu v jakémkoli větším městě (samozřejmě bez náhradních dodávek cisternami) a nedovedu si ani představit WC ve velkých domech. No a když se odstřihne elektřina a plyn - je vymalováno. nechápu, proč se tolik investuje do zbrojení a do vývoje dalších zbraní.

Roční výročí

9. ledna 2010 v 22:59 | Hančí |  pro všechny
Uvědomila jsem si, že včera to byl právě rok, co jsem založila blog. Myslela jsem si, že dnes a denně budu psát nové články a hltat články druhých. A pak jsem najednou zjistila, že počítač a net jsou žrouti mého času, že žiji plnohodnotný život včetně živých diskuzí, včetně skutečných problémů i radostí. Že mám manžela a dva dospělé syny, kteří mi vždy jsou na blízku, že mám spoustu přátel, na které se mohu spolehnout,... Žiji skutečný život.

Během toho roku se udála spousta událostí jak v mém pracovním tak i soukromém životě. Byl to i takový zlomový rok v mém způsobu přemýšlení i žebříčku hodnot. Ale toto téma vydá na několik samostatných zamyšlení.

Blog samozřejmě neodsuzuji, jenom cítím, že to ještě není ta správná doba pro mne. Vím ale, že dříve nebo později přijde a já denně budu přilepená k počítači a budu číst a psát...