Leden 2009

Vysvědčení

19. ledna 2009 v 21:58 | Hančí
Milí žáci a studenti,

tak se nám blíží pololetní vysvědčení a čeká nás mnohdy překvapení? Dnes jen velice krátce. Rodiče je třeba připravit! Kdo je dobře připraven, obstojí v každém boji.

Mám lepší známky než rodiče očekávají - pak je dobré to opatrně naznačovat, aby je tato milá zpráva nezaskočila tak, že nebudou připraveni výsledek patřičně ohodnotit dárkem či bankovkou s pěkným obrázkem.

Žádné překvapení - mám co se očekává - je třeba zdůrazňovat celopololetní snahu, obtížnost učiva a nepřízeň kantorů nebo aspoň smůlu při rozhodujícím zkoušení či písemce. my budeme připraveni také vás odměnit.

Mám známky horší, než rodiče očekávají - již dnes je na to připravuj!!! Oni budou nadávat, vyčítat, zakazovat, no ale to se dá přežít, hlavně si připrav scénář zlepšení. Promysli si, v kterém předmětu se můžeš zlepšit a požádej rodiče o pomoc. Dej si cíl, kterého můžeš dosáhnout .

Propadám a oni to netuší - i to se může stát, ale i zde je řešení. Hlavu Ti nikdo neutrhne a Země se nepřestane točit. Opravdu není důvod k radosti, ale nic není ztraceno. Znám vysokoškoláky, dnes velmi úspěšné v zaměstnání, a na základní škole měli veeeeelké problémy. Řekni rodičům co se děje, nenechávej to na poslední chvíli, i Tobě se uleví. Zamysli se nad tím co Tě baví, snaž se v některém předmětu vyniknout, každý má něco v čem patří mezi nejlepší - i Ty. Věř si! Řekni "Já se zlepším, já to dokážu". A uvidíš, že to dokážeš.

Závěr:

Svěřená starost, je poloviční starost, svěřená radost je dvojnásobná radost - my pro vás, naše milé děti, chceme to nejlepší na světě. Přejeme si, aby jste měly život lepší než my a víme, že je třeba k tomu vzdělání. To neznemaná, že všichni budou mít vysokou, ale i dobrý řemeslník se musí v učení učit.
Víte, naši rodiče si to také přáli, a my jsme je zlobili stejně jako vy nás (jen na to někdy zapomínáme) a také jsme jim nevěřili :-) ale dnes už víme, že jsme věřit měli.

S přáním, aby vše dobře dopadlo Vaše Hančí




Vrásky

12. ledna 2009 v 14:45 | Hančí |  pro všechny
Mám pocit, že dnešní doba nám přináší strach ze stárnutí. Z reklam se na nás "zubí" samé krásky, missky jsou silikonové či jinak upravené (kde je přirozená krása?), muž bez kudrnaté hřívy by snad ani neměl chodit na veřejnost, a pokud člověk nemá zářivě bílé zuby a bělmo, pak neotvírat ústa ani oči! Je to normální? Ne a ne.
Normální je přijmout své tělo jaké je, být mu vděčný, že chce nosit mou duši, pečovat o něho, hýčkat ho. Pěkně mu každý večer poděkovat, že to se mnou celý den vydrželo...
Vrásky vypovídají mnoho o životě člověka, je v nich vepsána, moudrost, radost, zkušenosti, ale i utrpení, bolest, obavy,... Když se dívám do tváře starého člověka, představuji si jeho život od narození. Malý človíček, který přišel na svět z lásky, snaživý žáček, který se snažil dělat rodičům radost, rošťák, který nosil i poznámky, krásný mladý člověk v tanečních, student či učeň zamilovaný do stejně kouzelného protějšku, úspěšný v zaměstnání či podnikání,... a dnes ušlechtilý starší člověk, který si zaslouží naši úctu.
Nebojme se vrásek, ten kdo nás má opravdu rád, má nás rád takové jaké jsme (i s natáčkama na hlavě).
Závěr:
S mládnutím, prosím, velmi opatrně! Asi neradi bychom omládli až k plenám :-))

S úsměvem Hančí

Setkání jako dar

11. ledna 2009 v 14:42 | Hančí
Možná si to mnoho z nás neuvědomuje, ale každé setkání nás obohacuje. Pokud dobře vnímáme (a tomu se lze naučit) setkání osobní či písemné či verbální, pak se neustále zdokonalujeme, a to s pokorou a zcela zdarma :-). Je to dar života a jen ten ho může přijmout, kdo je mu otevřen a kdo sám ho umí dávat. Jak se tomu naučit? Je to strašně jednoduché, tak jako vše, co je v životě důležité.

Zásady obohacující komunikace:
  • všichni jsme si rovni - ke každému přistupuji s takovou úctou, s jakou chci aby se on choval ke mně, a to i k dítěti, člověku postiženému duševní chorobou, či vrozenou mentální vadou
  • obdivuji, co umí, zná,... - nedávám na obdiv co JÁ umím, že jsem lepší, ba naopak, snažím se najít něco na tom druhém, aby měl pocit radosti
  • komunikaci vedu na jeho úrovni - aby mi rozuměl a neměl komplex z nedostatečnosti, pokud možno nepoužívám cizí slova - tento bod ovšem vychází z toho, že já jsem na té úrovni vyšší :-) a nezbývá mi, než doufat, že ten kdo je na úrovni vyšší bude komunikovat na mé!!!
  • více naslouchám, méně mluvím - méně mluvit až takový problém není, ale naslouchat je umění, tzn. nejen poslouchat, ale mít zájem i porozumět
  • pocit ze setkání - po nějakém čase zapomeneme, o čem jsme si tehdy a s tím člověkem povídali, ale zůstane nám pocit z toho setkání, vzpomeneme si jestli nám bylo dobře, jestli jsme měli strach, cítili se ohroženi nebo ba naopak v bezpečí
  • pozitivní informace - v každé situaci se snažme najít něco pozitivního, povzbuzujícího, příležitost, ne lítost nad tím jak jsme dopadli
Závěrem: choďme stále čistí a voňaví s úsměvem na tváři a pohodou v duši. Za námi budou zůstávat stopy příjemných setkání a my se stále budeme zdokonalovat, protože setkávat se s námi se stane vyhledávaným a čím více setkání tím více obohacení pro nás.

Hezká setkání vám přeje Hančí

Vítám Vás

8. ledna 2009 v 17:15 | Hančí
Můj milý čtenáři, vítám Tě na mém novém blogu, při čtení mého prvého článku. Chci se na těchto místech, zamýšlet trošku nad životem a to někdy vážně, někdy s nadsázkou, ale vždy s optimistickým závěrem a s úsměvem na tváři.
Doufám, že najdu mezi vámi partnery do diskuze, oponenty mých myšlenek a také spřízněné duše. Možná se mi podaří i poradit Vám, pokud máte smutek na duši, či trápení s puberťákem, neporozumění s partnerm po mnohalatém soužití, mohu Vám nabídnout pohled zralé ženy na různé problémy a pak možná pánové porozumí svým manželkám, šéfové podřízeným, či zaměstnanci šéfkám.
Možná, že najdeme společně cestu, jak se lépe uplatníte v zaměstnání, jak se můžete stát oblíbeným v kolektivu - v práci, sportu, bydlišti,...
Záleží na Vás, o co budete mít zájem.
No a nyní to záleží také na mně, jak budu šikovná při budování tohoto blogu. Držte mi palce.

Vaše Hančí