Každý jsme svůj, hurá!

3. října 2018 v 21:24 | Hančí
Pokud někým cloumá myšlenka, že není tím, kým má být, pak člověče věz, že to není možné! Každý jsme právě tím, kým máme být.
Třeba nesplňujeme představy rodičů, učitelů, sousedů,..., ale tím se netrapme. Jsou to jejich představy, oni nemají žádnou kompetenci ani mandát aby věděli kým máme být, ani nemají tu pravomoc určit kým máme být. Možná nám naše okolí ve výchovném záchvatu často opakuje, že nejsme tím, kým máme být, že se nesnažíme, že to děláme schválně, ... nenechme se tím vyprovokovat, nepociťujme vinu ze selhání. Je to jejich problém, ne náš.
Každý jsme jedinečný, každý jsme svůj. Nikdo nám nemůže vnutit naše myšlenky, city, sny a touhy.
Važte si každý sám sebe, mějte sebe rádi, dopřejte si pěkné sny - já se o to také pokusím. Hančí
 

Byl to sen?

26. září 2018 v 21:34 | Hančí
Od dětství mne provázejí realistické barevné sny. Nejsou to jen obŕazy, ale mám i pocity, cítím vůně mnohdy ráno nevím, zda to není skutečnost a také se mi několikrát zdálo, co se později událo. Někdy se uprostřed noci vzbudím a s postavou ze sna komunikuji. To, že vidím a cítím u mého lůžka manželovu maminku nebo moji babičku, obě dávno zemřelé, beru jako normální - byly to obě prosté, ale velmi moudré ženy, od kterých jsem se toho mnoho naučila a často na ně vzpomínám, a to pouze v dobrém, často je prosím o radu či o dohlédnutí "svrchu" na mé děti.
Jednou jsem cítila takový zvláštní chlad a zdálo se mi, že někdo vstoupil do ložnice, otevřela jsem oči a po ložnici se pohybovaly postavy v stříbrném oděvu či skafandru, nemluvily a já jsem na ně též nepromluvila. Byl to můj první mimozemský kontakt? Ložnici jsme přestěhovali - ne kvůli mým snům, ale tak se nám to hodilo :-). Po nějaké době jsem ve snu měla pocit, že mne někdo sleduje a filmuje. Uvědomovala jsem si, že otevírám oči, v ložnici se pohybovaly tytéž stříbrné bytosti nevelkého vzrůstu, nemluvily a já jsem na ně také nepromluvila.
A tak si říkám, nejsme my všichni pouze herci v nějaké velké reality hře? Nedostáváme úkoly? Nejsme zkoušeni co vydržíme? Neodebírá někdo "hráče" - proč by se jinak ztráceli lidé, děti,... beze stopy?
Ať je to jak chce, jsem zde ráda, baví mne to a věřím, že Vás taky.
Hezkou dobrou noc, pěkné sny upřímně a od srdce přeje Hančí

Jako magnet

11. června 2018 v 21:22 | Hančí
Představa mé (a nejen mé) budoucnosti funguje jako magnet, buď mne přitahuje, žene vpřed a výš a nebo odpuzuje a sráží k zemi.
Dokážu-li si vybudovat představu budoucnosti optimistickou, pro mne radostnou,
dokážu-li v každé smutné události vidět začátek něčeho nového, vidět příležitost,
dokážu-li si na každou předvídatelnou nesnáz připravit řešení,... pak mne ten magnet silně přitahuje.
Mám-li pocit, že mne čekají jen samé katastrofy,
mám-li pocit, že si s ničím nevím rady,
mám-li pocit, že když mne potká něco bolestivého, tak již nikdy nevyjde slunce,... pak mne ten magnet odpuzuje.
Já jsem již šedesát let mladá, zdravá, krásná a šťasná a doufám, že ještě pár desetiletí budu. Představuji si, že se budu umět stále radovat z každého dne, že každý den budu umět prožít tak, abych dokázala vnímat drobné radosti, lásku, sounáležitost, ale současně byla dostatečně pokorná a dokázala přijmout vše, co mi osud nadělí.
Krásné sny Vaše Hančí
 


Jako rovnoběžky

3. června 2018 v 21:51 | Hančí
1. největší štěstí x největší smůla
2. největší láska x největší zrada
3. největší radost x největší zloba
4. největší úspěch x největší neúspěch
5. největší naděje x největší beznaděj
Pět párů nej, které se nám každou životní etapu skládají za sebe a vždy jsou pro nás ta nej. Mají v tu danou dobu stejnou hodnotu jako ta předešlá, jsou prostě nej. Vznikají tak rovnoběžky, které se protínají někde v nekonečnu a až tam, až se ty rovnoběžky protnou, můžeme hodnotit, která ta nej byla opravdu NEJ.
Je to k zamyšlení.
Je to také pobídka k radování se z každého dne a ve víru, že stále přicházejí nová NEJ, a to nejen ta záporná, ale i kladná, protože vše musí být vyvážené.
Přeji vám NEJkrásnější snění Hančí


Jako kruh

25. května 2018 v 22:18 | Hančí
Vezmi si tužku a namaluj kruh a pak ho začni obkreslovat - pěkně od začátku do konce, několikrát po sobě, vždy od začátku.
Kde má začátek? Kde má konec?
Nezdá se Ti, že každý začátek navazuje na konec a po každém konci je nový začátek?
Myslím si, že tak je to se vším. Každý začátek se rodí z předešlého konce, někdy bolestivě, někdy radostně, někdy nežádoucí, někdy žádoucí, někdy nepodařený, někdy kvalitativně vyšší, ...
Je to pro nás velká příležitost, protože víme, že konec musí přijít a máme šanci aby nový začátek byl lepší, abychom s každým koncem rostli (duševně i vědomostně, vztahově, osobnostně, ...).
Možná namítnete, že ten nejcitlivější konec - konec života - není počátkem něčeho nového. Podělím se s Vámi o osobní citlivý zážitek, kdy jsem byla přítomna odchodu velmi blízkého člověka. Odcházel doma, s tichým úsměvem na rtech, ale odešlo pouze tělo, duše určitě zůstala. Fyzické tělo již nemohlo, bylo vyčerpané dlouhou nemocí, ale duše ta zůstala v nějaké jiné, nové formě a jsem za to vděčna.Vím, že za mnou "přilétá" a cítím to lehkým pohlazením jako vánkem na levé tváři. Nebyl ten smutný, pro mě velmi bolestivý konec začátkem něčeho nového? Já si myslím, že byl.
Hezký večer - v 24:00 bude končit a v 00:00 bude začínat nový, kolik času uplyne mezi koncem dnešního dne a začátkem zítřka? Je to jako kruh .... Vaše Hančí


Další články


Kam dál