Jako magnet

11. června 2018 v 21:22 | Hančí
Představa mé (a nejen mé) budoucnosti funguje jako magnet, buď mne přitahuje, žene vpřed a výš a nebo odpuzuje a sráží k zemi.
Dokážu-li si vybudovat představu budoucnosti optimistickou, pro mne radostnou,
dokážu-li v každé smutné události vidět začátek něčeho nového, vidět příležitost,
dokážu-li si na každou předvídatelnou nesnáz připravit řešení,... pak mne ten magnet silně přitahuje.
Mám-li pocit, že mne čekají jen samé katastrofy,
mám-li pocit, že si s ničím nevím rady,
mám-li pocit, že když mne potká něco bolestivého, tak již nikdy nevyjde slunce,... pak mne ten magnet odpuzuje.
Já jsem již šedesát let mladá, zdravá, krásná a šťasná a doufám, že ještě pár desetiletí budu. Představuji si, že se budu umět stále radovat z každého dne, že každý den budu umět prožít tak, abych dokázala vnímat drobné radosti, lásku, sounáležitost, ale současně byla dostatečně pokorná a dokázala přijmout vše, co mi osud nadělí.
Krásné sny Vaše Hančí
 

Jako rovnoběžky

3. června 2018 v 21:51 | Hančí
1. největší štěstí x největší smůla
2. největší láska x největší zrada
3. největší radost x největší zloba
4. největší úspěch x největší neúspěch
5. největší naděje x největší beznaděj
Pět párů nej, které se nám každou životní etapu skládají za sebe a vždy jsou pro nás ta nej. Mají v tu danou dobu stejnou hodnotu jako ta předešlá, jsou prostě nej. Vznikají tak rovnoběžky, které se protínají někde v nekonečnu a až tam, až se ty rovnoběžky protnou, můžeme hodnotit, která ta nej byla opravdu NEJ.
Je to k zamyšlení.
Je to také pobídka k radování se z každého dne a ve víru, že stále přicházejí nová NEJ, a to nejen ta záporná, ale i kladná, protože vše musí být vyvážené.
Přeji vám NEJkrásnější snění Hančí


Jako kruh

25. května 2018 v 22:18 | Hančí
Vezmi si tužku a namaluj kruh a pak ho začni obkreslovat - pěkně od začátku do konce, několikrát po sobě, vždy od začátku.
Kde má začátek? Kde má konec?
Nezdá se Ti, že každý začátek navazuje na konec a po každém konci je nový začátek?
Myslím si, že tak je to se vším. Každý začátek se rodí z předešlého konce, někdy bolestivě, někdy radostně, někdy nežádoucí, někdy žádoucí, někdy nepodařený, někdy kvalitativně vyšší, ...
Je to pro nás velká příležitost, protože víme, že konec musí přijít a máme šanci aby nový začátek byl lepší, abychom s každým koncem rostli (duševně i vědomostně, vztahově, osobnostně, ...).
Možná namítnete, že ten nejcitlivější konec - konec života - není počátkem něčeho nového. Podělím se s Vámi o osobní citlivý zážitek, kdy jsem byla přítomna odchodu velmi blízkého člověka. Odcházel doma, s tichým úsměvem na rtech, ale odešlo pouze tělo, duše určitě zůstala. Fyzické tělo již nemohlo, bylo vyčerpané dlouhou nemocí, ale duše ta zůstala v nějaké jiné, nové formě a jsem za to vděčna.Vím, že za mnou "přilétá" a cítím to lehkým pohlazením jako vánkem na levé tváři. Nebyl ten smutný, pro mě velmi bolestivý konec začátkem něčeho nového? Já si myslím, že byl.
Hezký večer - v 24:00 bude končit a v 00:00 bude začínat nový, kolik času uplyne mezi koncem dnešního dne a začátkem zítřka? Je to jako kruh .... Vaše Hančí

 


Jako kaktus

15. května 2018 v 18:36 | Hančí
V záhlaví mého blogu je výřez z fotky kvetoucího kaktusu (u rodičů v kuchyni Mrkající), ostré bodliny - to je zlo a nádherný dokonalý květ - to je dobro. A tak je to v každém z nás, máme v sobě zlo i dobro. Záleží, čemu dáme větší prostor a to ať vědomě či nevědomě.
Aby nám kaktus vykvetl, musíme o něho pečovat s láskou, rovněž aby v nás "kvetlo" dobro na úkor zla, je třeba se od útlého dětství setkávat s láskou a dobrem. Je třeba jít dětem příkladem, dávat jim mantinely a tím jim pomoci hledat jistoty. Pomůže jim to ukotvit se ve společnosti a najít si místo ve společenství.
Bohužel zlo je agresivní, je podporováno sobeckostí, která je rovněž v každém z nás, oproti tomu láska, dobro, porozumění empatie jsou velmi křehké.
Dobrá zpráva je, že to jde!
Chovejme se ke všem tak, jak chceme, aby se chovali k nám (ukažte mi někoho, kdo si přeje, aby jsme na něho byli zlí).
Přeji vám, ať jste obklopeni samými krásnými květy Vaše Hančí

Bylo, je, bude

12. března 2018 v 21:39 | Hančí
Vzpomínky jsou spjaty s tím, co bylo či nebylo; co je dnes, zítra bude jen vzpomínkou a tu poslední vteřinu našeho pozemského bytí bude náš život pouze ve vzpomínkách ....
Já osobně vzpomínám málo, ale vím, že přijde doba, kdy vzpomínky dokáží zachránit zdravý rozum a podržet tě. Dnes žiji velmi aktivní život, každý den mám naplněn spoustou událostí, zážitků a mám pocit, že den má málo hodin, protože nestíhám. Snažím se zúčastňovat všech srazů (ZDŠ, SŠ, VŠ, první zaměstnání), navštěvovat rodinné sešlosti, povídat si s 87 letým tátou,... a vzpomínat. Uvědomuji si, že já vzpomínky potlačuji, a proto potřebuji, aby někdo vzpomínal se mnou. Nevím, proč to mám tak "nastaveno", neboť můj život byl a je pěkný, úspěšný, nemám důvod zapomínat na to co bylo.
Na setkáních se mi dostává úcty a po čtyřiceti letech i vyznání lásky - jak to, že jsem to tenkrát nevnímala? Není to pro mne téma jen tohoto týdne, zamýšlím se nad tím již několik let. Myslím si, že to pramení z nespokojenosti samé se sebou, z nedostatku sebelásky, z velké náročnosti samé k sobě.
Moji milí, poučte se z mých vzpomínek - mějte rádi sami sebe, mějte se rádi bez výhrad. Važte si sami sebe a mějte srdce otevřené, radujte se z malých úspěchů. Žijme přítomností, vzpomínejme na uplynulé a těšme se na budoucnost - lze i takto nadefinovat smysl života? Krásné snění Vaše Hančí

Další články


Kam dál