Bylo, je, bude

12. března 2018 v 21:39 | Hančí
Vzpomínky jsou spjaty s tím, co bylo či nebylo; co je dnes, zítra bude jen vzpomínkou a tu poslední vteřinu našeho pozemského bytí bude náš život pouze ve vzpomínkách ....
Já osobně vzpomínám málo, ale vím, že přijde doba, kdy vzpomínky dokáží zachránit zdravý rozum a podržet tě. Dnes žiji velmi aktivní život, každý den mám naplněn spoustou událostí, zážitků a mám pocit, že den má málo hodin, protože nestíhám. Snažím se zúčastňovat všech srazů (ZDŠ, SŠ, VŠ, první zaměstnání), navštěvovat rodinné sešlosti, povídat si s 87 letým tátou,... a vzpomínat. Uvědomuji si, že já vzpomínky potlačuji, a proto potřebuji, aby někdo vzpomínal se mnou. Nevím, proč to mám tak "nastaveno", neboť můj život byl a je pěkný, úspěšný, nemám důvod zapomínat na to co bylo.
Na setkáních se mi dostává úcty a po čtyřiceti letech i vyznání lásky - jak to, že jsem to tenkrát nevnímala? Není to pro mne téma jen tohoto týdne, zamýšlím se nad tím již několik let. Myslím si, že to pramení z nespokojenosti samé se sebou, z nedostatku sebelásky, z velké náročnosti samé k sobě.
Moji milí, poučte se z mých vzpomínek - mějte rádi sami sebe, mějte se rádi bez výhrad. Važte si sami sebe a mějte srdce otevřené, radujte se z malých úspěchů. Žijme přítomností, vzpomínejme na uplynulé a těšme se na budoucnost - lze i takto nadefinovat smysl života? Krásné snění Vaše Hančí
 

S tužkou v ruce k lepší hlavě

28. února 2018 v 21:27 | Hančí |  Téma týdne
Dlouho jsem svůj blog zanedbávala, ale téma týdne mne přimělo k zamyšlení. Vždyť pro nás dívky a kluky zralého věku je tužka malý poklad. Je to lék na naši paměť i dobrou náladu a stojí pár korun.
  • Mám-li splín a nic nestojí za úsměv, tak vložím tužku mezi zuby, nadzvednu si koutky a do mozku putuje zpráva, že jsem šťastná. A mozek nemešká a tuto dobrou zprávu šíří do celého těla.
  • Papírek na kuchyňské lince a vedle něho tužka vždy připravena na poznámku co chybí, co mám udělat, zařídit,...
  • Křížovky, sudoku, osmisměrky,... bez tužky nevyluštím.
  • Do každé ruky tužka a kreslím oběma současně zrcadlově - hlava se mi za to odvděčí.
  • Někdy si jen tak maluji portréty podle fotografií.
Když nad tím přemýšlím, tak já jsem vlastně tužkomil, v každé kabelce mám minimálně dvě, tužku mám na lince, jídelním stole, příborníku, konferenčním stolku, u postele, ve vchodě. No a samozřejmě u každého zrcadla a v každé kabelce mám tužku na oči - i my dámy zralého věku se rády trošku přikrášlíme :-).
Krásné sny, pohodové dny Hančí



Kozel

24. dubna 2017 v 10:42 | Hančí |  Téma týdne
Kozel je nebezpečný ze předu,
kůň ze zadu
a blbec ze všech stran.
To je takový dovětek k mému prvnímu příspěvku k tématu týdne hloupí lidé - původní myšlenka, že není hloupých lidí samozřejmě zůstává. Mrkající Usměvavý den přeji všem Hančí
 


Kdo to je?

21. dubna 2017 v 7:06 | Hančí |  Téma týdne
Ať přemýšlím jak přemýšlím, nemůžu přijít na to, kdo je hloupý? Kdo může a má právo určovat a posuzovat, že ten či onen je hloupý či chytrý? Znám spoustu lidí, kteří mají podprůměrné IQ a přesto nejsou hloupí, jsou čestní, morální, mají spoustu dovedností. A také znám spoustu lidí, kteří mají nadprůměrné IQ a jsou to podvodníci, kteří zneužívají neznalosti či nevědomosti ostatních. Já osobně nedělím lidi na chytré a hloupé, ale na služné a neslužné, na dobré a zlé, na morální a nemorální. Je na každém z nás, abychom nezneužívali ty "slabší", nestavěli si na nich kariéru a díky nim nebohatli, ale využili našich schopností a byli jim nápomocni. Oni na oplátku mohou být mnohdy nápomocni nám v pohledu na svět, v čistotě duše, ... chce to nesoudit, ale mít otevřené oči, duši a srdce. Od srdce Hančí

Mluviti stříbro, mlčeti zlato

12. dubna 2017 v 15:46 | Hančí |  Téma týdne
Naše stařenka vždycky říkávala: "Mluviti sříbro, mlčeti zlato", mockrát jsem si na to vzpomněla když jsem měla tendenci umlčet společnost svým hlasitým projevem pod praporem s heslem "Teď mám slovo já". Musím se přiznat, že s přibývajícími zkušenostmi (= věkem) jsem se naučila více mlčet a naslouchat, porozumět a přemýšlet nad větami druhých. Více také hledám mezi řádky, protože každá vyřčená věta má důvod, proč byla určena i mým uším. Více vážím svá slova a jejich dopad na posluchače. Když tak teď nad tím přemýšlím, asi u mne dochází k transformaci ze stříbra na zlato, čímž se vyvažuje ubíhající mládí. No řekněte, není ten zralý věk krásný? S úsměvem Hančíl

Další články


Kam dál